Zapracujeme na tom, aby vám bylo dobře na duši i na těle

Slyšela jsem spoustu nehezkého. O divných lidech, nevhodném chování, ghostingu, dost na to, abych jako terapeutka cítila potřebu Tinder vyzkoušet. Chci prostě vědět, jak a jestli se v tomto „eshopu na lidi“ dokážu zorientovat, jak to funguje i z psychologického hlediska, jak si poradím s paralýzou výběru a třeba i FOMO (strach ze zmeškané příležitosti). Zajímavá sebepoznávací mise. Cílem je být absolutně autentická, nehrát hry, jít do toho hezky lidsky, s důvěrou. Hodně lidí mi říkalo, že jsem cvok😊

Tedy jako 45+ terapeutka vstupuji na Tinder. Pro sebe si to nazývám sociálním experimentem, což je vlastně spíš ochrana a lehký sebeklam, ve skutečnosti je v tom touha po lásce, po vlastní zkušenosti a také schopnost vykopnout se z komfortu. Dávám na profil autentickou fotku, přiznávám věk, práci, děti i stav vdova.

Aplikace je psychologicky a dopaminově dobře promyšlená. Pokud jste nováček, hned Vám začne naskakovat spousta liků, pocity a emoce víří, cítíte zájem, který si velice snadno (a rádi) překládáte do stavu „asi to se mnou nebude tak špatný“.

A můžete si začít vybírat. Zvláštní fáze, kterou jednoznačně řídí první signální. Jednoduše líbí/nelíbí. Zde jen upozorňuji ty, kteří si jako já občas pletou levou a pravou stranu, že tady na tom opravdu záleží. Jedna strana je koš, druhá tzv. match, tedy otevřenost ke kontaktu.

Začínám zlehka, poctivě čtu profily, rozklíčovávám emoji, po záplavě 1 dne polevuji, prioritou se stává fotka. Mám zvoleno 5 mužů, čekám, kolik z nich přistoupí na společný kontakt. Překvapivě všichni, to potěší (dopamin už se zase krásně uvolňuje). A začínáme si psát. Tady byla pro mne největší práce s autenticitou a důvěrou. Co všechno říct, jak to napsat, nesklouznout do pózy a rychlého hodnocení či odsouzení. Naštěstí pánové byli vesměs v pohodě, ocenili, že mne nezajímá, jaké mají auto, nakonec se prostě jen upřímně ptám a také odpovídám. Hodně mě zajímalo, proč vlastně „neloví“ v žensky mladší (a zdánlivě atraktivnější) kategorii. Zde panuje vzácná shoda, všichni zmiňují, že si potřebují se ženou i zajímavě povídat, a to je prý „u nás zralých“ pravděpodobnější. Mohou být více sami sebou a méně někým, koho si oni myslí, že mladé ženy chtějí. Zde bych viděla hodně vzájemného neporozumění, pánové dost žijí v přesvědčení, že mladé ženy jsou pořádně náročné, moc toho neumí, chtějí movité muže, zde se mi zdá, že panuje hodně předsudků a vzájemného nepochopení. To je mi opravdu líto.
Nikdo, ale opravdu nikdo, konverzaci nesměřuje k jakýmkoliv neslušnostem či nevhodným tématům. Nicméně jasně směřují k lehkému tlaku se rychle potkat. Mně to vyhovuje, dává mi smysl vyskočit z onlinu do reálu co nejdříve.

Ani realita mě nezklamává. Pánové jsou přesní, vypadají jako na fotce (2 dokonce lépe), dají Vám prostor se potkat tam, kde chcete Vy, rádi Vás pozvou na sklenku či kávu, nic na Vás nezkouší. Tady je svět ještě v pořádku. A máte si s nimi co říct, je to překvapivě zcela přirozené. Je pravda, že už tak nějak z povahy mé práce s lidmi mluvím ráda a zajímám se o ně, to mi asi mohlo dost situaci usnadnit.

Asi nejmilejší zkušenost jsem zažila ve chvíli, kdy jeden z kontaktů se mnou skutečně zarezonoval a naštěstí to bylo vzájemné. V té chvíli jsem se rozhodla z Tinderu odhlásit a přesunout se do zcela reálného světa. Jako správně vychovaná jsem napsala všem svým „rozpracovaným“ kontaktům, že odcházím a proč a jejich reakce mě skoro dojaly. Všichni mi pogratulovali, popřáli štěstí a poděkovali, že jsme byli alespoň chvíli v kontaktu. To jsem nečekala, ale bylo to fakt milý.

A s čím celé to 3týdenní ochutnávání Tinderu a lidí v něm shrnout?
Že je skvělé zůstat:

• dostatečně otevření
• bez předsudků či rychlého odsouzení
• přirození
• laskaví (k sobě i Tinderáčkům😊)
• zůstat nohama na zemi a nepodlehnout mámení dopaminu
• být si plně vědomi toho, v jakém prostředí se nacházíte a proč jste do něj vstoupili

Pak to může být velice hezká zkušenost. A tato je má, pravá. A jsem za ni moc vděčná, protože díky ní mám možnost užívat si nový vztah a lásku. Chápu, že je i hodně těch, kteří to měli třeba i dost jinak, ale já za sebe mohu směle říct, že pokud znovu budu ve svém životě někdy hledat lásku či partnerství, opět se sem obrátím s důvěrou. A moc bych si přála, aby důvěru a víru neztráceli ani ti, kterým se to hned nepovedlo.

Petra Vojtěchová
EFT terapeutka